Aktuality Richarda Blatného

Život Františka Venclovského se stal legendou již za jeho života. Pocházel z chudé početné rodiny, zakotvil v armádě, býval boxerským přeborníkem, chystal se na Olympiádu v Římě v roce 1960. Po těžkém úraze byl téměř invalida, jen díky odborníkům v Hradci Králové se mohl vrátit do života, i když bez boxu. Doporučili mu plavání. Začal trénovat v malých českých poměrech a v roce 1964 prohlásil, že zkusí proslulý kanál La Manche. Mnoho lidí se mu vysmálo, vidělo v něm fantastu, slavomana. Nevzdal se. Nakonec o jeho cestě rozhodoval první tajemník KSČ Dr. Gustav Husák. Formality se protáhly a termín 6. 9. 1970 nesliboval velké naděje. Vysoké vlny, silný vítr, chladná voda. Za 12,5 hodiny uplaval 46,5 km, přesto musel být proti své vůli asi 5 km od břehu vytažen. Opět se nevzdal, tvrdohlavě šel dál za svým snem. Jeho vůle a touha byly nezměrné. Vždy věřil svým silným spolehlivým rukám, vždyť dělal stojky na zábradlí propasti Macocha nebo na Nuselském mostě v Praze. Na nejvyšších místech ho pochopili a do Anglie ho opět pustili. Byl úspěšný po zdolání 56,5 km v pátek 30. 7. 1971 po 15 hodinách a 26 minutách. Přesně v 16:00 hod se tehdy nesla jeho nesmrtelná slova v rodné hanáčtině: "Já su tak šťastné, moc šťastné su...!" Nepochopí nikdo nikdy úplně zcela, pokud sám nezažil. Stal se tak prvním suchozemcem historie, který přeplaval Kanál. Dokonce zde úspěšně startoval ještě 30. 8. 1975, jeho čas 13:42 hod byl tehdy 3. nejlepší na světě plavců nad 40 let věku. Následovaly pocty a další a další rekordy, ale první přeplavba kanálu La Manche suchozemcem, navíc z ČSSR, byla ze sportovního i politického hlediska nepřekonatelná. A má trvalý význam a hodnotu dodnes. František strhl pozornost na malou vnitroevropskou zemi, dal příklad. Následovali další plavci i od nás, dodnes je zde zaznamenáno ve statistikách 23 českých jmen.
Měl jsem tu čest poznat se s panem Venclovským osobně, jeho příběh mě natolik uchvátil, že jsem se vydal po jeho stopách. Ani já jsem neměl žádné předpoklady: byl jsem nesportovní typ, osvobozen od tělocviku, plavat jsem se naučil sám na kopacím míči až v deseti letech. Plaval jsem jen stylem prsa, byl jsem chudý, naprostý outsider. Přesto jsem byl úspěšný jako první prsař suchozemec a 7. plavec historie tímto stylem. Dodnes přeplavalo Kanál jen 9 prsařů...
V roce 1996 obdržel po 25 letech vzpomínkovou gratulaci z Británie. Paradoxně Angličané oceňují mnohem vřeleji úspěch v "jejich" úžině než kdokoli jiný na světě. Bohužel, na sklonku toho samého roku František nečekaně odešel. Svým celoživotním příkladem se stal vzorem pro všechny další generace. Vždyť k úspěchu ve všem potřebuje každý vedle vloh, nadání, talentu a potřebného štěstí i píli, vůli a nezlomnou víru ve své schopnosti. To platí univerzálně bez ohledu na kalendář.
Dnes je to 50 let od jeho slavného triumfu, letos si připomene 25 let od jeho skonu a v příštím roce v dubnu vzpomeneme jeho nedožitých devadesátin. Jsem přesvědčen, že by měl obdržet státní vyznamenání in memoriam za zásluhy v oblasti sportu a propagace našeho státu v zahraničí.